Vždy budou 2 tábory - ano nebo ne. Přikláním se k tomu, mít dítě spíše dříve. Já měla dceru ve 26, dnes je jí 18... Jsem ve věku, kdy už mám relativně klid, čas na koníčky, s manželem cestujeme, zajedeme si na prodloužený víkend... Na druhou stranu, moje známá loni porodila své první dítě ve 45, dnes už malou vozí do jesliček a chodí do práce... Absolutně nechápu... Pár kamarádek taky porodilo po 40, vždy měly nového partnera a chtěly s ním dítě... Dnes jsou skoro všechny s dítětem samy... Znám tohle i z pohledu dítěte, pamatuji, jak moje kamarádka na základní škole měla starší rodiče a hodně se za to styděla... Samozřejmě, všechny dámy, které tady obhajují pozdní porody, si tím samy prošly a budou psát, jak je všechno skvělé, úžasné, jak omládly. Je dobré se na to podívat i z ekonomického hlediska a myslet trošku dopředu. Dnes děti podporujete do nějakých 25 - 30 let. Dcera chce jít na vysokou školu, příští rok maturuje a pro nás to znamená několik tisíc měsíčně... Všechno má svá pro a proti...

Já si nemyslím, že by měly být dva tábory. Já se za sebe hlásím k tomu, že každý má mít děti tak, jak to vyhovuje jemu a ty tendence vytvářet nějaký "tábor", který musí těm zpozdilým vysvětlit, jak je ta jejich volba špatná, prostě nechápu.

Pokud beru dítě, jako něco, co mi překáží v tom, abych měla svůj klid a čas na koníčky, budu si je hledět rychle odbýt a pak si užívat těch vytoužených prodloužených víkendů. To je přece v pořádku. Zní to možná ode mě trochu posměvačně, ale není tomu tak - já ty děti taky takhle měla a svobody mých jednapadesáti let s dospělými potomky si užívám s chutí. Ale taky vidím mého bratra, který byl pozdním dítětem narozeným rodičům těsně před čtyřicítkou, takže pozici dítěte dobře znal, který si nyní  -  taky s manželkou oba těsně před čtyřicítkou - pořídil s odstupem třetí dítě, protože prostě to viděli opačně... Ti dva starší už mají spoustu svých zájmů, vyjet si na výlet s rodiči už je nebaví a jim to, že už je najednou jakoby nikdo nepotřebuje, chybělo. A když si chtějí někam vyjet sami, tak jim ta má "dvakrát stará" babička malou ochotně pohlídá, i když podle všech prognóz zdejších sejčků se snad neměla dožít ani synovy promoce... (Ano, můj otec se bratrovy maturity nedožil - zemřel při autonehodě... což bohužel dle statistik potká i spoustu mladších rodičů.)

No, vždycky je to přece MY. Někdo MY, kteří jsem rádi, že máme ve čtyřiceti svůj klid a nikdo po nás nic nechce.. (což je zcela v pořádku, aby bylo jasno). Někdo jiný zase MY, kteří jsme rádi, že nás někdo potřebuje a máme komu co předat.

Vždycky je přece ten pohled "MY". Nikdo si  nepořídí děcko (nebo neměl by si je pořizovat) s pohledem "MY sice nesnášíme děcka ani na fotografii, ale protože jsme charakteři, tak se obětujeme a pořídíme si je".

Ty vaše poznámky o "starých rodičích" zrovna v souvislosti s mým příspěvkem nechápu - má maminka není "stará" v tom smyslu, že by bylo potřeba o ni pečovat ještě ani dnes, kdy už bratr má dvě velké děti a ještě jedno pozdní. Pořád v pohodě hlídá, s malou chodí cvičit do Sokola atd. Lidi nejsou podle jedné šablony, pochopte to konečně...